Práce Dějiny Albertovce od Václava Štěpána chronologicky popisuje historii statku Albertovec v Hlučínském regionu České republiky.

Začíná konstatováním, že ačkoli je Albertovec dnes především známý svým chovem koní a dostihy, tak tomu vždy nebylo. Během téměř dvou století prošel Albertovec několika proměnami vzhledu i účelu.

Struční přehled:

Úvod:

• Vykresluje historický vývoj statku: od ovčí farmy přes velký zemědělský statek, administrativní centrum, stanici na šlechtění osiva až po zařízení pro chov a dostihy koní.
• Zdůrazňuje dopad historických událostí, zejména období 1938-1945 a následného státního řízení, na rozvoj Albertovce.
• Popisuje idylickou krajinu obklopující Albertovec a zmiňuje nedostatek systematického historického výzkumu o statku.
• Autor se zabývá nešťastnou ztrátou archivních materiálů týkajících se rodiny Lichnovských, bývalých majitelů statku, což brání historickému výzkumu. To zahrnuje zničení záznamů o statku během rekonstrukce kolem roku 1915 a zničení archivů rodiny Lichnovských v roce 1945.
• I přes tyto ztráty se autor rozhodl shromáždit komplexní historii Albertovce, čerpajíc ze svých zkušeností v historickém výzkumu a předchozí práce na sousedních vesnicích.
• Zdůrazňuje význam Pavla Püschela, generálního ředitele statků Lichnovských a jeho přínosy pro Albertovec, včetně jeho pozdějšího zapojení do sovětského zemědělství a tragického osudu v období Stalinismu.

Kapitola 1. Albertovec jako zemědělský statek:

• Kapitola vysvětluje založení Albertovce jako výsledek ekonomických reforem na majorátním statku Chuchelná, který patřil rodině Lichnovských. Tyto reformy byly poháněny vzestupem kapitalismu a zrušením nevolnictví v Prusku.
• Podrobně popisuje, jak Karl Lichnovský, snažící se zvýšit svůj příjem, zavedl chov merinových ovcí a založil ovčí farmy v Hradci, Chuchelné a Bořutíně.
• Kapitola popisuje administrativní reformy zavedené Karlem Lichnovským, včetně jmenování Josefa Kerna inspektorem pro dohled nad správou statku a podporu nových zemědělských metod.
• Vzpomíná na roli Eduarda Lichnovského a jeho asistenta Jana Františka Hilvetiho v těchto reformách, zdůrazňuje jejich úsilí o rozšíření a modernizaci chovu ovcí. To vedlo k založení nové farmy poblíž Štěpánkovic, později pojmenované Hilvetihof (Albertovec) na počest Hilvetiho.
• Popisuje personál Albertovce, včetně Václava Šafarčíka, správce stáje, a Ignáce Křižana, pastýře.
• Dále popisuje počáteční jednoduchou dispozici statku a následné rozšíření na konci 20. let 19. století, včetně výstavby klasicistní budovy (jediné dochované stavby z této doby), stájí, stodol a rybníka.
• Zmiňuje finanční potíže, kterým čelil Eduard Lichnovský, což vedlo k dočasnému pronájmu statku bratrům Lejeune.
• Změny v personálu statku odrážejí vyvíjející se strukturu managementu, kdy byly zavedeny pozice jako vrchní a správci statku.

Kapitola 2. Albertovec jako administrativní centrum:

• V této kapitole se autor zabývá dopadem prusko-francouzské války (1870-1871) a vznikem sjednoceného německého státu na Albertovec. Administrativní reformy, včetně zrušení aristokratické moci nad vesničany a zavedení oficiálních okresů, vedly k novým rolím pro statek.
• Albertovec byl kolem roku 1870 rozsáhle zrekonstruován, aby vyhověl administrativním funkcím.
• V roce 1874 se Albertovec stal sídlem oficiálního okresu, který zahrnoval Albertovec, Štěpánkovice, Bolatice, Henneberky a Křeménky. Karel Lichnovský byl vedoucím okresu, jeho zástupcem byl Jan Wiedorn.
• Dále pokračuje informacemi o ekonomických funkcích statku a jeho personálu, spolu s historkami z matriky, například o farmáři, který se utopil v rybníku.
• Od roku 1883 došlo ke změnám v administraci okresu.
• V 90. letech 19. století byl Albertovec přestavěn Juliem Lundwallem, jako hlavní centrum všech statků Lichnovský, protože se stal snadno dostupným díky nově vybudované železnici Opava-Ratiboř.
• V 80. letech 19. století byl zaveden chov koní a převládající ovce začaly být vytlačovány.
• Kapitola podrobně popisuje novou budovu centrální dílny a garáží.
• Pod vedením Karla Maxe Lichnovského byl jmenován nový správce, Pavel Püschel, popisem jeho osudu a kariéry se autor následně podrobněji věnuje.

Kapitola 3. Albertovec opět jako zemědělský statek:

• Tato kapitola se zabývá převodem Hlučínska do Československa po Versailleské smlouvě v roce 1919 a jeho dopadem na Albertovec.
• Pavel Püschel a jeho rodina se rozhodli pro Německo a Albertovec se stal součástí nově vzniklého Československa.
• Předloženy byly informace o Kiánkovi, novém farmářském manažerovi, a také informace o vzestupu důležitosti Albertovce, jako statku na chov zemědělských produktů.
• Albertovec získal své oficiální jméno přibližně v této době.
• Kapitola popisuje úpadek vztahu mezi K. M. Lichnovským a Püschelem, a odchod Püschela a Kiánka na jejich vlastní pozice.
• Püschel přijal místo v Sovětském svazu, a jeho nové názory na zemědělství jsou podrobně popsány.

Závěr:

Dějiny Albertovce, tak představují místní historii, pečlivě prozkoumanou a detailně popisující mnohostranný vývoj statku a jeho roli v širším sociálním, ekonomickém a politickém kontextu regionu.

Autor celou svou práci zakončuje poděkováním:

Považuji přitom za vhodné poděkovat všem, kteří mi při vzniku tohoto díla byli nápomocni, na prvním místě současnému majiteli hřebčína Albertovce Ing. Josefu Hájkovi, hlavnímu sponzorovi mého bádání o Paulu Püschelovi.